Předsevzetí do nového roku 2016

Předsevzetí. Každý jsme si někdy alespoň jedno dali. 

"Přestanu kouřit."

"Zhubnu 10 kilo."

"Už se s nikým nebudu hádat."

A tak podobně. Však to znáte.

Proto je 1. leden tak trochu "Mezinárodním dnem perfektních lidi". Protože každý je najednou strašně milý, jí zdravě, usmívá se na všechny okolo, je plný energie, fitka jsou narvaný k prasknutí, a pokud je "zima" jako například letos (tedy po sněhu ani památky a 5 °C je nejchladnější teplota dne), tak se to venku rodinami s dětmi, lidmi se psy a nově začínajícími i dlouhodobými zatvrzelými běžci jen hemží. 

Druhého ledna odpadne čtvrtina.

A za dva týdny půlka. 

A v únoru 90 % lidí o žádném předsevzetí jako by nevěděli. 

Z těch 10 % to pak polovina vzdá do měsíce, a pak je tady těch zbylých 5 %, kterým to fakt vydrží. No to je ale žalostně málo.

Blbý blondýny?

"Víte, proč blondýna chodí po přechodě a rozhazuje popcorn?"
"Ne, proč?"
"Krmí zebru!"
"Aha! Hahaha!"
"A tenhle znáte? Víte, proč blondýna leze v obchodě po kolenou? Hledá nízké ceny!"
"Hahahaha!"
...
Minimálně jeden takový vtip zná asi každý. Mohla bych jich vypsat desítky, slýchávám je všude, a pořád dokola. Sem tam se vyskytne nějaký nový, většinou ale všichni známe ty starší, a řekněme si upřímně, trochu ohrané.
Proč se zrovna blondýnky staly terčem posměchu? Slyšeli jste snad někdy někoho se smát černovláskám? Zrzkám? Nebo jste snad někdy slyšeli nějaký nejapný vtip o brunetách? Jistě, že ne. Vždycky je blbá jen a pouze blondýna.
Ale proč?

Cože? Vánoce? Za dva týdny? Už???

Znáte to?
Celý rok si říkáte, jak se těšíte, až si konečně o Vánocích odpočinete, budete s rodinou, budete mít krásně uklizený byt. Těšíte se na pohodu, na kterou během celoročního shonu tak nějak zapomínáte.
No a pak si uvědomíte, že zatímco vy jste byli zavalení povinnostmi, ať už školními, pracovními, rodinnými, jakýmikoliv, se najednou ty vytoužené Vánoce přiblížily takovou rychlostí a natolik nenápadně, že je skoro půlka prosince.
A Vy nemáte nic hotové. Ani koupené dárky, ani uklizeno, ani napečené cukroví. A najednou vidíte, že všechno, na co jste se těšili, že stihnete, a potom si budete užívat klidu a pohody, prostě nemáte hotové, ba ani nemáte ve svém nabitém diáři kousek místa na to, abyste vše splnili.
Pokaždé mě zaráží, jak se lidé stresují Vánocemi, že nic nestíhají, a přitom sami všude a všem říkají, jak to mají být svátky klidu a míru.
Nechápala jsem to, nechápu to ani teď, a pravděpodobně to asi nikdy nepochopím. Na co se stresovat?

The Same but Different?

The same but different?
Le même mais le différent?
Stejná, ale jiná?
...
Cože?
To přeci nedává smysl! Jak může být někdo stejný, a zároveň jiný? Vždyť to jsou protiklady!

Možná přesně toto právě Vám proběhlo hlavou, když jste úplnou náhodou zabloudili na tento blog.
A já se Vám nedivím. Ano, na první pohled se tato dvě slova opravdu jeví jako protiklady a navzájem si odporují. Ale když se na to podíváte s odstupem, a trochu zapřemýšlíte i nad jinými souvislostmi, dává to smysl.
Pro svůj blog, kam budu psát své postřehy, jsem chtěla nějaký výstižný název, takový, který na první pohled bude vyjadřovat, jaký obsah lze na tomto blogu čekat. A nejen to.
Toto uskupení slov přesně vystihuje i mě. Malou holku z velkého města, s naprosto všedním životem, stejným, jako je život kohokoliv jiného. Pro většinu lidí jsem jedna z davu. A i přesto si myslím, že něčím přece jen odlišná jsem. Alespoň trochu. Každý z nás je. Nikdo není na světě dvakrát, nikdy nepotkáte nikoho, kdo je úplně stejný jako Vy.
To je odůvodnění názvu, a vlastně lze toto považovat i za důvod vzniku celého tohoto blogu. Mám svůj cíl - psát a prostřednictvím internetu s Vámi sdílet své postřehy, nápady, zážitky... Pro někoho možná budou tyto články z úplně běžného života nějaké holky naprosto nezajímavé... Ale věřím, že mezi tolika rozdílnými lidmi, se najde i pár takových, kteří se s mými myšlenkami, ať už úplně nebo jen z části, ztotožní.

A právě Vás vítám zde, na tomto sice možná trochu obyčejném, ale přesto malinko jiném, blogu! A přeji Vám příjemnou zábavu a počtení.

S.