#CoffeeLover aneb příběh o tom, co se stane, když studentovi přistane na kuchyňské lince domácí kávovar...

Upřímně jsem si nikdy nemyslela, že bychom mohli mít doma vlastní kávovar, který umele zrnkovou kávu, bude mít trysku na pěnu... Ani ve snu mě to nenapadlo! Když jsem chtěla dobrý kafe (a nemyslím tím ty rozpustný hnusy z automatu), musela jsem si jakožto studentka sedmého ročníku osmiletého gymnázia, která si vybrala tak šikovně semináře, že má 4x týdně od sedmi hodin ráno vyučování, počkat až do odpoledne/večera, kdy jsem se mohla stavit pro dobré kafe ve městě (což je mimochodem spojeno s minimálně hodinou cestování tam i zpět, ale co bych pro dobrou kávu neudělala, že...).

Cestovali jsme z výměnného pobytu v Holandsku a ujel nám vlak z Prahy do Brna, takže na zlepšení nálady byla káva ideální! Protože káva je vždycky dobrý nápad! :)

"Chození na kávu" byl takový náš rituál s mou nejlepší kamarádkou, protože než jsme dojeli na místo určení (nejčastěji do Tchiba, protože naprosto miluju jejich "Karamelové pokušení"), již zmiňovaná půl hodina cesty do města nám celkem utekla, a (ne)stihly jsme probrat všechno a všechny (klasický drbny). A nad kávou se taky dobře vykecáte.

O víkendu, kdy se musíte učit a stresujete, že prostě všechno nemáte šanci stihnout, ale stejně jedete do města a kafe si koupíte. To jsme ještě kávovar neměli, jinak by to byla záležitost 5 minut, a žádná dlouhá prokrastinace by se nekonala.

Jenže kamarádka se rozhodla odjet na půl roku studovat do Německa, což na tuto dlouhou dobu ukončilo naše "výlety za kávou". A samotné se mi do města nechtělo. Uznejte, povídat si sama se sebou, popřípadě s imaginárním kamarádem na veřejnosti asi nebude úplně to pravé ořechové.
Vydržela jsem to takto 4 měsíce. Dlouhé čtyři měsíce, kdy jsem už ve středu chodila v půl sedmé ráno do školy s tím, že umírám, nezvládám mít otevřené oči celých 8 hodin vyučování, a taky s tak nepříjemnou náladou, že si mne občas kamarádky a spolužáci museli plést s nějakou divokou šelmou (jak jsem byla výbušná a na všechny zlá). Na tomto místě bych se taky chtěla všem moc omluvit, ale to víte, nedostatek spánku, bez kofeinu...to udělá své.
A právě proto jsem byla tak nadšená, když moje maminka k narozeninám dostala od svých rodičů domácí kávovar (a možná bych se měla přiznat - ano, to já jsem jim to poradila, když se mě ptali, co by jejich dcera asi tak mohla chtít. Ale kdo z Vás by to neudělal?). Samozřejmě, maminka z toho byla taky nadšená. Kávovar si přála už dlouho, protože stejně jako já nesnáší rozpustný "něco jako kafe", a jako milovnice pravého espressa a zároveň velmi vytížená pracující byla pokaždé naštvaná, když nemohla žádné dobré třeba do víkendu mít.

První pokus o cappuccino, který nedopadl nejhůř... :)

Takže od půlky ledna nám linku okupuje tato věcička. Já si skoro každé ráno připravuju milované cappuccino - a podotýkám, že i neschopná lama jako já, se dokáže naučit šlehat mlíčko do pěny (sice asi po milionu nepovedených pokusech, ale dá se to!). A upřímně, je mi jedno, že tím obrovským kraválem minutu po šesté hodině ranní probudím polovinu sousedů... Protože pro kafe tu možnost seřvání klidně obětuju.
A maminka si odpoledne připravuje malé silné espresso. A o víkendu si každá dáme kávu ráno spolu. Takže náš nový kávu připravující mazlík rozhodně neleží ladem, naopak bych řekla, že je velmi vytížený a málokdy se zastaví na dýl, než půl dne. Dokonce i kamarádky k nám nyní chodí častěji a pořádáme "kávičková odpoledne". A moc se těším, jak to vyzkoušíme i s nejlepší kamarádkou, až se zítra vrátí nejlepší kamarádka z Německa. (jen dokoupím karamelový toping a šlehačku, a hned mám Karamelové pokušení i doma!)

Instagramová fotka nedělní pohodičky, zachumlaná v dece s kávou v ruce, co víc si přát... :)

Lívance + cappuccino = nejlepší snídaně na světě! 

Takže pokud o něčem takovém, jako je domácí kávovar, uvažujete, rozhodně Vám to mohu jen a jen doporučit. Podle mého je to skvělá investice.
Má jen jednu jedinou nevýhodu. Na té skvělé, čerstvě umleté kávě, se stanete velmi rychle závislí!
Vaše S.

P.S.: Nechápu, jak můžu napsat jen o kafi takhle dlouhý článek... :D